Červenec  2017
PoÚtStČtSoNe
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31 

Škola v Bernarticích

Stručný přehled dějin základního školství v Bernarticích

Kdy přesně byla v Bernarticích škola založena, dnes již nevíme, avšak její existence je písemnými prameny doložena bezpečně krátce po polovině 17. století, konkrétně roku 1655. Jednalo se tehdy o školu provozovanou katolickou církví při místním kostele. Od roku 1655, kdy již vlastnili Bernartice v rámci panství Žacléř jezuité, byla tato škola filiální školou farního kostela v Žacléři. Jezuitský řád zrušil v roce 1773 na nátlak osvícenských panovníků papež Kliment XIV. a v roce 1786 císař Josef II. povýšil filiální školu v Bernarticích na školu farní, nezávislou na centru v Žacléři. Svou roli zde sehrálo zejména zřízení samostatného farního římskokatolického úřadu v Bernarticích téhož roku a nepřímo také zavedení povinné školní docházky císařovnou Marií Terezií v roce 1774 (s účinností od 1. ledna 1775). Vzdělávací povinnost od té doby platila pro všechny děti ve věku 6 až 12 let bez rozdílu sociálního postavení, a to pro dívky i chlapce. Dohled nad školstvím zůstal i nadále v rukou katolické církve (prakticky až do školního roku 1870/71). Představa o povinném vzdělávání všech dětí uvedeného věku byla však jen velmi těžkoa pozvolna uváděna v realitu. K výraznějším úspěchům došlo teprve za vlády císaře Josefa II. v 80. letech 18. století, kdy byla stanovena konkrétní forma postihu nedbalých rodičů. Pro movitější rodiče se jednalo o zdvojení školného, sociálně slabší mohli být potrestáni veřejnými pracemi. Počet do školy docházejících dětí se poté začal rychle zvyšovat.

V Bernarticích byla tehdy školní budova dřevěná, jako ostatně většina domů ve vsi. Protože se jednalo o objekt v nevyhovujícím technickém stavu, navíc kapacitně nepostačující vysokému počtu žáků, byla postavena roku 1799 nová kamenná školní budova. Stála v sousedství současné školy, přibližně v místech parkoviště, a nesla čp. 74 (na počátku 20. století sloužil tento objekt jako hostinec, dnes však již nestojí). Tato první zděná kamenná školní budova s jedinou učebnou, v níž se tísnili všichni žáci, sloužila svému účelu až do druhé poloviny padesátých let 19. století, kdy přestala opět kapacitně vyhovovat. V roce 1857 bylo totiž usneseno zavést v Bernarticích celodenní vyučování, což si  vyžádalozajištění další učebny. Provizorně musela  být pronajata druhá učební místnost v jiném domě  s tím, že obec začne stavět novou školu. V následujících letech 1858 a 1859 pak byla postavena nová školní budova. Ta obsahovala původně jen dvě učebny, avšak v roce 1873/74 byla rozšířena o učebnu třetí a v roce 1878 ještě o čtvrtou. Čtyřtřídnízůstala škola do počátku 20. století.

Budova školy před přestavbou na počátku 20. století (výřez z dobové litografické pohlednice ze sbírky Bc. Václava Schreiera)


V letech 1902 až 1904 byla školní budova přestavěna a rozšířena na pětitřídku. V pěti třídách se pak vyučovalo i po vzniku ČSR. Jen krátce, v letech 1930-1932, byla škola šestitřídní. Tato školní budova sloužila řadu let rovněž večerní živnostenské pokračovací škole. Na tomto místě je nutné podotknout, že do roku 1945 byla drtivá většina obyvatel Bernartic německé národnosti a výuka probíhala v němčině. Český jazyk byl pouze doplňkovým předmětem, a to jen v období první republiky. České děti z Bernartic měly v této době možnost docházet do české menšinové školy v Lamperticích. V roce 1931 byla zmíněná česká škola přeložena z Lampertic do Bernartic (do čp. 193), avšak neměla zde dlouhého trvání.

O učitelích na bernartické škole máme první zprávy již od přelomu 17. a 18. století. Roku 1700 zde byl učitelem jistý Ludwig, jenž po čase odešel do Kupferbergu ve Slezsku (dnes Miedzianka, část obce Jelenia Góra). Po Ludwigovi následovali učitelé Samuel Breiter a Florián Breiter, z nichž prvně jmenovaný zde vyučoval rovných 50 let a druhý 40 let. Od roku 1796 do roku 1897, tedy více jak 100 let, působili v Bernarticích vedoucí učitelé z rodiny Herrmannů. Nejprve to byl Benedikt Herrmann, který byl v Bernarticích ustanoven učitelem po úmrtí Floriána Breitera roku 1796, avšak jako pomocný učitel zde působil již v předchozích deseti letech. Vrchním učitelem zůstal do července 1837, kdy se školní služby vzdal ve prospěch svého stejnojmenného syna Benedikta Herrmanna ml. Počet žáků na bernartické škole byl v této době značně vysoký. Podle údajů bernartické farní pamětní knihy školu roku 1839 navštěvovalo 218 řádných žáků a 92 žáků opakujících.

Vysoký počet žáků vynikne zejména tehdy, když si uvědomíme, že se jednalo pouze o školou povinné děti z Bernartic a Vrchové (popř. z dolní části Lampertic), protože ostatní obce a osady v okolí měly v té době školy vlastní (Bečkov, Křenov, Zlatá Olešnice, Lampertice, Královec). Pro srovnání lze uvést, že roku 1839 navštěvovalo školu v Lamperticích 112 řádných a 40 opakujících žáků, školu v Královci 97 řádných a 38 opakujících, v Bečkově 80 řádných a 35 opakujících žáků atd. Patronem všech jmenovaných škol, včetně bernartické, byl v této době majitel žacléřského panství Karel Pulpán rytíř z Feldsteinu (žacléřské panství koupil 2. července 1838). Zjednodušeně lze říci, že patron měl podobný právní vztah ke škole jako dnešní zřizovatel – dbal zejména na materiální zabezpečení školy, financoval opravy a přestavby školní budovy atd. Patronem farní školy v Bernarticích byl rytíř Karel Pulpán z Feldsteinu ještě roku 1857, jak vyplývá ze statisticko topografické příručky královéhradecké diecéze od J. A. Šrůtka. Školu toho roku navštěvovalo 208 žáků, a to z Bernartic 145, Vrchové 26 a dolních Lampertic 37. Vraťme se však zpět k učitelům bernartické školy. Třetím učitelem z rodiny Hermannů se stal po Benediktu Herrmannovi ml. jeho syn Hermann Herrmann. Přelom 19. a 20. století pak škola přivítala v čele s vrchním učitelem Klemensem Falgem, působícím zde od 1. září 1898. V té době docházelo do čtyřtřídní bernartické školy kolem 250 žáků.

Po skončení druhé světové války bylo na podzim roku 1945 obnoveno vyučování, tentokrát však již v české podobě. Počet žáků v této době dramaticky poklesl vlivem vysídlení většiny německého obyvatelstva z ČSR. Přestože byly Bernartice a okolí postupně doosídlovány obyvatelstvem z českého vnitrozemí, zdaleka se nepodařilo vrátit početní stav obyvatel na předválečnou úroveň. Škola v Bernarticích nicméně zůstala v provozu. Cenou bylo postupné uzavření málotřídek v okolních osadách a obcích Bečkově, Křenově, Královci, Lamperticích a Zlaté Olešnici. Většina jejich žáků přešla do Bernartic. Škola se tak stala jedinou základní školou v širokém okolí a zajistila si další existenci. Prošla

Budova školy po přestavbě počátkem 20. století (výřez z dobové pohlednice ze sbírky Bc. Václava Schreiera)

nezbytnými rekonstrukcemi a přestavbami, z nichž nejzávažnější proběhla v letech 1972 až 1975. Do roku 1992 byla první a druhá třída spolu s družinou umístěna v jiné budově (dnešní mateřská škola). Po tomto datu jsou všechny třídy včetně školní družiny sdruženy pod jednou střechou. Nejvýznamnější stavební úprava školní budovy posledních let je představována půdní vestavbou z let 1995 – 1996 podle projektu trutnovské firmy Thermo plus. Polovinu z celkových nákladů ve výši 2 500 000 Kč poskytla obec Bernartice, druhou tvořil příspěvek Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Obec také získala dotaci na opravu střechy, která byla realizována v srpnu 2001. Z ředitelů bernartické školy, kteří se zde ve druhé polovině 20. století vystřídali, jmenujme alespoň některé: Karel Rájek, Vladimír Rychlík, Květa Slezáková, Jiří Syrovátka, Petr Fuxa.

V lednu 2003 vznikl samostatný právní subjekt Základní škola a Mateřská škola, Bernartice, okres Trutnov, který sdružuje základní školu, mateřskou školu, školní družinu a školní jídelnu. Zřizovatelem organizace je obec Bernartice.

Zdroj: Málek, Vlastimil: Stručný přehled dějin základního školství v Bernarticích. Ozvěny Vraních hor, vydání 75, červen 2005, s. 4 – 5.