Srpen  2017
PoÚtStČtSoNe
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031 

Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a mimořádně nadaných žáků

Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

Žákem se speciálními vzdělávacími potřebami se rozumí osoba, která k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění nebo užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními potřebuje poskytnutí podpůrných opatření. Podpůrná opatření jsou obecně definována jako nezbytné úpravy ve vzdělávání a školských službách, odpovídají zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám žáka.

Od 1. 9. 2016 postupujeme podle vyhlášky 27/2016 Sb. o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných. Tato vyhláška upravuje pravidla vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (žáků, kterým v naplnění jejich vzdělávacích možností brání překážky spočívající zejména v jejich zdravotním stavu nebo životních podmínkách), vzdělávání žáků uvedených v § 16 odst. 9 zákona (žáků s mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým postižením, vadami řeči, souběžným postižením více vadami, autismem a vývojovými poruchami učení nebo chování) a vzdělávání žáků nadaných.

Po přechodnou dobu nejvýše dvou let poskytujeme podpůrná a vyrovnávací opatření  také podle vyhlášky MŠMT č.j. 147/2011 Sb., kterou se mění vyhláška 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Podle této vyhlášky jsou za žáky se speciálními vzdělávacími potřebami považováni žáci se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním a sociálním znevýhodněním.

Při řešení problémů žáků s vývojovými poruchami učení a chování spolupracujeme po dohodě se zákonnými zástupci s Pedagogicko-psychologickou poradnou Trutnov a Střediskem výchovné péče Varianta Trutnov. Při integraci žáků s lehkou mentální retardací a žáků s vadami řeči spolupracujeme se Speciálně pedagogickým centrem Trutnov. V případě potřeby spolupracujeme i s dalšími odborníky (dle konkrétních problémů žáků).

Na základě doporučení školského poradenského zařízení (PPP, SPC) integrujeme žáky do běžných tříd, po konzultaci s pracovníky ŠPZ a rodiči sestavíme v případě potřeby individuální vzdělávací plán umožňující dětem maximální rozvoj jejich schopností. Škola poskytuje žákům s SPU a vadami řeči pravidelnou péči mimo vyučovací hodiny (reedukaci) dle doporučení ŠPZ, která je zajištěna dyslektickými asistentkami a logopedickou asistentkou.
Na škole pracuje i asistentka pedagoga, která úzce spolupracuje s vyučujícími i s pracovníky ŠPZ.

Pokud se u žáka objeví potřeba úprav ve vzdělávání, sestavíme po dohodě se zákonnými zástupci plán pedagogické podpory (jedná se o první stupeň podpůrných opatření). Tento plán je po třech měsících vyhodnocen.  Pokud poskytování podpůrných opatření I. stupně nestačí, navrhneme využití poradenské pomoci školského poradenského zařízení. Dále pak na základě doporučení PPP nebo SPC poskytujeme podpůrná opatření vyšších stupňů dle přílohy č. 1 vyhlášky 27/2016 Sb.

Na naší škole se setkáváme především s vývojovými poruchami učení a chování (VPUCH), lehkou mentální retardací a poruchami řeči.

Péče o žáky s poruchami učení a chování

Prvotní diagnostiku vzdělávacích problémů provádí třídní učitel (kmenový učitel). Tato diagnostika by měla být  velmi časná, s preventivním charakterem. Diagnostiku bezprostředně provází vhodná intervence v rámci výuky a spolupráce s rodiči. Učitel využívá různé výukové metody, postupy, techniky a pomůcky. Nemělo by jít o úlevy, ale o úpravu podmínek i obsahu a prezentace učiva respektující možnou poruchu či problém (plán pedagogické podpory). Pokud tato pomoc po určité době nepřináší výsledky, učitel konzultuje problémy i dosavadní postupy s výchovným poradcem, dyslektickou asistentkou popř. ostatními vyučujícími. Pokud žák přes dodatečnou péči výrazně zaostává, navrhneme vyšetření v poradenském zařízení, které zajistí zákonní zástupci žáka.

Je-li v PPP diagnostikovaná vývojová porucha učení nebo chování, obdrží škola od poradenského zařízení (přes rodiče) doporučení k individuální integraci dítěte. Na základě tohoto doporučení třídní učitel ve spolupráci s výchovným poradcem a ostatními vyučujícími zavede podpůrná opatření dle doporučení ŠPZ. V případě potřeby vypracuje individuální vzdělávací plán, který projedná se zákonnými zástupci. Individuální plán je vypracován na základě rozhodnutí ředitelky školy o povolení IVP, kterému předchází písemná žádost zákonných zástupců. IVP je možno v průběhu školního roku měnit a upravovat podle potřeb dítěte.
Reedukaci mimo vyučování (obvykle v rozsahu jedné hodiny týdně) zajišťují dyslektické asistentky popř. logopedická asistentka či asistentka pedagoga.
Podstatou individuální integrace dítěte se specifickou poruchou učení je vytvoření takových podmínek vzdělávání, které odpovídají aktuálnímu stavu, schopnostem a dovednostem konkrétního dítěte. Cílem je vytvářet situace, ve kterých takové dítě může projevit své schopnosti, vědomosti a dovednosti nezkreslené projevy poruchy, situace, ve kterých se bude cítit bezpečně a bude mít i pozitivní zážitky. Naprosto nezbytná je úzká spolupráce se zákonnými zástupci.

Nejčastější specifické poruchy učení na naší škole:

Dyslexie –  specifická porucha čtení, projevující se v některých případech již v úplných počátcích čtení při rozpoznání a zapamatování si jednotlivých písmen, zvláště pak v rozlišování písmen tvarově podobných (b-d, s-z, t-j). Problémem může být i rozlišení zvukově podobných hlásek (a-e-o, b-p).Obtíže nastanou při spojování hlásek ve slabiku a posléze souvislé čtení slov, související s oslabením v oblasti spolupráce mozkových hemisfér i souvislosti s očními pohyby. Obtíže takto postižených dětí se promítají do rychlosti čtení, správnosti čtení a porozumění čtenému textu.

Nejčastěji používané metody a formy práce:

  • nevyvolávat k hlasitému čtení před třídou
  • respektovat pomalejší tempo čtení a psaní
  • využívat speciální text odpovídající schopnostem dítěte
  • na chyby upozorňovat výrazy s pozitivním emocionálním nábojem
  • nekárat a netrestat dítě za to, když neví, kde se čte
  • zkracovat dle potřeby čtený, psaný i opisovaný text, vhodně jej volit z hlediska obsahu a náročnosti
  • oceňovat i drobné úspěchy a snahu dítěte
  • neporovnávat čtení dítěte s dyslexií s ostatními spolužáka
  • při psaní průběžně kontrolovat text
  • klasický diktát lze nahradit zkrácenou verzí či zpomaleným tempem diktování
  • preferovat ústní projev
  • kontrolovat správnost porozumění přečtenému zadání (i v matematice)
  • u cizích jazyků upřednostňovat výuku pomocí sluchu, používat názoru, dramatizací, říkadel,…
  • u naukových předmětů vhodně vybírat text, zkracovat, ověřovat správnost přečtení, porozumění obsahu

 

Dysgrafie – specifická porucha psaní. Postihuje zejména schopnost napodobit tvar písmen a řazení písmen. Dítě si nepamatuje tvary písmen, opět zaměňuje tvarově podobná písmena, písmo je neuspořádané, těžkopádné, neobratné. Žáci postižení touto poruchou se dlouho nemohou naučit dodržení liniatury, výšky písma. Píší pomalu, namáhavě, často u nich zjišťujeme chybné držení psacího náčiní. Přílišné soustředění na grafickou stránku písemného projevu často způsobuje neschopnost soustředit se na pravopisné jevy.

Nejčastěji používané metody a formy práce:

  • multisenzoriální přístup při osvojování a fixaci písmen
  • uvolňovací cvičení před psaním, vhodné psací náčiní, nácvik správného úchopu
  • relaxace, změna pracovní polohy
  • speciální pomůcky pro psaní (trojhranné psací náčiní, podložka pro sklon písma,…)
  • respektovat pomalejší tempo psaní ve všech předmětech, preferovat ústní projev
  • gramatické chyby ověřovat ústně, pak hodnotit
  • využívat autodiktát při domácí práci
  • u cizích jazyků preferovat ústní projev, respektovat slova napsaná foneticky správně
  • v matematice provádět rozbor chyb, odlišit chyby způsobené nedostatečným zvládnutím učiva od chyb vyplývajících z poruchy
  • u naukových předmětů hodnotit obsahovou správnost, dle potřeby umožnit alternativní formy zápisu
  • u písemného ověřování znalostí zkracovat zadávanou práci, ocenit část, která se povedla
  • využívat zásadu „často, ale v kratším rozsahu“

 

Dysortografie – specifická porucha pravopisu znemožňuje dítěti zapsání všech písmen ve správném pořadí včetně délek, měkkosti. Tato porucha často souvisí s dyslexií a dysgrafií. Její obraz se během vývoje dítěte mění. V počátcích školní docházky (v 1.-3. ročníku) se vyskytuje velké množství tzv. dysortografických chyb: vynechávky, záměny písmen, zkomoleniny, nesprávně umístěné nebo vynechané vyznačení délek samohlásek, chyby v měkčení. Postupně a při kvalitní péči dělá dítě těchto chyb méně, ale na správné napsání potřebuje více času. V časově limitovaných úkolech se dysortografické chyby znovu objevují, přibývají chyby pravopisné i v jevech, které si dítě osvojilo a umí je ústně bez obtíží a správně zdůvodnit. Proto je tak důležité poskytnout těmto žákům možnost ústního zkoušení i práci bez časového tlaku.

Nejčastěji používané metody a formy práce:

  • preferovat ústní formu ověřování znalostí
  • při písemném ověřování znalostí využívat testy, doplňování, práci zkrátit
  • poskytnou dostatek času na zápis a kontrolu napsaného (ve všech předmětech), respektovat pomalé tempo psaní
  • využívat vhodné kompenzační pomůcky
  • chyby plynoucí z poruchy nehodnotit, označit je nekontrastní barvou (zelená)
  • využívat autodiktát
  • procvičit diktát před vlastním psaním
  • u cizích jazyků respektovat slova napsaná foneticky správně
  • v matematice provádět rozbor chyb, odlišit chyby způsobené nedostatečným zvládnutím učiva od chyb vyplývajících z poruchy
  • zápis v sešitě lze nahradit okopírovaným zápisem
  • oceňovat snahu a dílčí pokroky

 

Dyskalkulie – specifická porucha matematických schopností s pestrými příznaky. Podle převažujících příznaků ji můžeme členit na několik typů:

  • praktognostická dyskalkulie – narušena matematická manipulace s předměty nebo nakreslenými symboly
  • verbální dyskalkulie – dítě má problémy při označování množství a počtu předmětů, operačních znaků, matematických úkonů
  • lexická dyskalkulie – neschopnost číst matematické symboly
  • operační dyskalkulie – porucha schopnosti provádět matematické operace, sčítat, odčítat, násobit, dělit
  • ideognostická dyskalkulie – porucha v oblasti pojmové činnosti, především v chápání matematických pojmů a vztahů mezi nimi.

Nejčastěji používané metody a formy práce:

  • manipulace s předměty doprovázené slovním komentářem
  • kontrolovat postup, ihned opravovat chyby
  • složitější postupy rozdělit na dílčí kroky
  • procvičené a zautomatizované výkony stále opakovat, obměňovat zadání
  • poskytnou dostatek času, pro klasifikaci nepoužívat časově omezené práce např. pětiminutovky
  • umožnit používání kompenzačních pomůcek (číselná osa, násobilka, kalkulačka,…)
  • umožnit řešení slovních úloh pomocí manipulace s předměty

 

Poruchy chování – LMD, ADHD, ADD

LMD – lehká mozková dysfunkce, specifická porucha chování, odchylky funkce centrální nervové soustavy. V současné době se používají dvě označení: ADHD – syndrom poruchy pozornosti spojený s hyperaktivitou (neklidné dítě) a ADD – syndrom poruchy pozornosti bez hyperaktivity ( pomalé, těžkopádné, utlumené až apatické dítě). Často jde o děti s průměrnou až nadprůměrnou inteligencí, které kromě poruchy chování trpí velmi často i poruchami učení.

Výchovné zásady, metody a formy práce:

  • klidný přístup, dávat najevo lásku k dítěti
  • stanovit jasný řád, hranice, „mantinely“ v chování dítěte, pravidelný režim, řád
  • postupovat důsledně, sjednotit přístup k dítěti (učitelé, rodiče)
  • umožnit dítěti prožívat úspěch, chválit i malé pokroky v chování, oceňovat snahu
  • usměrňovat aktivitu dítěte, nenutit násilně ke klidu (je schopno soustředit se jen na jednu věc)
  • zajistit přiměřené množství podnětů
  • zařazovat vhodná relaxační cvičení  (dítě s LMD je dříve unavené)
  • střídání činností, možnosti pohybového uvolnění
  • zvolit vhodné místo v zasedacím pořádku
  • naučit spolužáky nereagovat na negativní projevy dítěte s LMD
  • věnovat dítěti více pozornosti ve chvíli, kdy je jeho chování vhodné
  • předem připravit dítě na akce, které jsou výjimečné (divadlo apod.)
  • zkracovat činnosti vyžadující pozornost
  • sledovat aktuální stav dítěte, předcházet afektivnímu jednání při ohrožujícím afektu rychle zasáhnout a odvést pozornost od zdroje afektu
  • společně hledat kompromisy a navrhovat řešení
  • zvýšený dohled učitele, předcházení chybám z nepozornosti
  • jasné a stručné pokyny při zadávání práce (i domácí přípravy)
  • nereagovat na drobné projevy chování plynoucí z poruchy např. jemný motorický neklid, překročení stanovených norem a hranic vždy ihned řešit
  • poutat pozornost dítěte vhodnou motivací
  • při ústním ověřování znalostí vytvořit vstřícnou atmosféru, dát dostatek času

 

K žákům, kteří mají diagnostikované vývojové poruchy učení či chování, ale není doporučená individuální integrace (škola obdrží od rodičů pouze zprávu o vyšetření dítěte v PPP, bez nároku na zvýšený normativ) je nutné ve výuce také přistupovat individuálně, zohledňovat VPUCH. Je vhodné vycházet z doporučení PPP, dbát především na individuální tempo těchto žáků, poskytovat delší čas na vypracování zadaných úkolů, volit vhodné metody práce, které jim usnadní zvládnutí učiva. Opět by nemělo jít o žádné úlevy, ale o úpravu podmínek i obsahu a prezentace učiva respektující možnou poruchu. Pro tyto žáky nesestavujeme IVP.

Péče o žáky s lehkou mentální retardací

Diagnózu lehké mentální retardace jako nespecifické poruchy učení mohou provádět pouze poradenská zařízení (PPP a SPC). Škola v této oblasti spolupracuje především s SPC Trutnov. Na základě doporučení  z SPC dodaného do školy zákonnými zástupci integrujeme žáky s lehkým mentálním postižením do běžných tříd. IVP lze sestavit podle našeho ŠVP s vhodnou redukcí učiva, je možné vycházet i z RVP ZV – Příloha 1 (příloha pro žáky s lehkou mentální retardací využívaná speciálními školami – pro žáky 2. stupně po přechodné období). Přílohu 1 lze využít jak ve vybraných předmětech, tak ve všech předmětech daného ročníku. Lze tedy kombinovat ŠVP – „Škola, okno do života“ s RVP ZV  – přílohou 1. Od 1. 9. 2016 vycházíme z nového RVP ZV s vyznačením minimální doporučené úrovně pro úpravy očekávaných výstupů v rámci podpůrných opatření.  IVP je třeba sestavit tak, aby bylo dosaženo souladu mezi vzdělávacími požadavky a skutečnými možnostmi žáků. Je nezbytné úzce spolupracovat s SPC i rodinou, v průběhu roku podle potřeby IVP doplňovat a měnit dle schopností a možností dítěte.

 

Vzdělávání nadaných žáků

Vzdělávání  mimořádně nadaných žáků je také upraveno vyhláškou č. 27/2016 Sb. Za nadaného žáka je považován žák, který vykazuje vysokou úroveň v jedné či více oblastech rozumových schopností, v pohybových, manuálních, uměleckých nebo sociálních dovednostech. U mimořádně nadaného žáka dosahuje rozložení schopností mimořádné úrovně při vysoké tvořivosti v celém okruhu činností nebo v jednotlivých oblastech rozumových schopností, v pohybových, manuálních, uměleckých nebo sociálních dovednostech.

Na základě dohody se zákonnými zástupci a doporučení ŠPZ sestavujeme individuální vzdělávací plán i pro žáky mimořádně nadané. Při individuální integraci mimořádně nadaných žáků lze doplňovat, rozšiřovat a prohlubovat učivo, zadávat specifické úkoly, zapojovat žáka do rozsáhlejších prací a projektů vzhledem k jeho nadání, umožnit účast ve výuce ve vyšším ročníku ve vybraných předmětech. Těmto žákům podle potřeby poskytujeme i pravidelnou péči mimo vyučování. Na základě komisionální zkoušky lze mimořádně nadaného žáka přeřadit do vyššího ročníku bez absolvování ročníku předchozího na základě komisionální zkoušky.